Dopis absolventa z r. 1955 z Austrálie

Dopis absolventa pana Ing. Pavla Kohouta uvádíme v původním znění.

 
Vazeny pane rediteli

Zcela nahodou jsem objevil webove stranky Vasi/moji skoly, kde jsem studoval v letech 1952 az 1955, za reditelovani Vasich predchudcu, ing. Vaclava Endrsta a Karla Kolare. Tehdy byla znama pod jmenem Vyssi prumyslova skola hornicka (VPSH).

Musim Vam a Vasemu tymu pogratulovat za krasnou praci v jejich vytvoreni a udrzbe. Zejmena me zaujala sekce absolventu a vynikajicich absolventu, datujicich se az do r. 1947.
Dovoluji si zaslat strucne informace o me zivotni draze, uzce spjatou s touto skolou. Snad by muj pribeh mohl doplnit skolni historii:

Na nasi skolu jsem se dostal za trochu podivnych okolnosti. Kdyz jsem v roce 1950 koncil zakladni devitiletou skolu ve Lnarich u Blatne a Kasejovicich, mel jsem jiz v ruce dopis o prijeti na prazske Vinohradske gymnasium. To mel  byt prvni krok ke studii mediciny na Karlove Universite. Ten cil byl jasny v me mysli. Jenomze, behem nekolika dnu byl onen prijimaci dopis zrusen, bez uvedeni duvodu. Ovsem, v te dobe byl muj otec prohlasen ze vesnickeho kulaka, protoze vlastnil mlyn a asi 4.5 ha pudy, takze duvod byl docela jasny.

Pracovni urad v Blatne (tehdy byla Blatna okresnim mestem) me dal na vybranou dve zamestnani: budto se ucit zednikem nebo hornikem. Hornici vyhrali a tak jsem se dostal do uceni u Stredoceskych rudnych dolu na Brezovych Horach. Ucilistni stredisko a internat bylo v Marianske ulici, tam kde je dnes zdravotni stredisko nebo neco podobneho. Tam jsme take chodili na teoreticke predmety. Prakticky vycvik jsme absolvovali na dole Rimbaba na Vysoke Peci.

V kvetnu 1952 jsem dostal vyucni list jako hornik. Prikladam kopii, za pozornost stoji, ze byl vydan Banskym hejmanstvim v Praze. Myslim, ze moc takovych jiz dnes neexistuje.

Pak jsem pracoval jako hornik na dole Anna na Brezovych Horach.

Zcela znenadani jsem dostal pozvanku (od SRD) k prijimacim zkouskam na Vyssi prumyslovou skolu hornickou (My Alma Mater) a byl  prijat. Zrejme muj kadrovy profil byl znatelne vylepseny temi dvema roky v hornictvi.

Navic me SRD (nejak jsem zustaval stale veden v jejich stavu) vyplacely i stipendium.

Leta 1952 az 1955 byla jednemi z nejlepsich v mem zivote. Nase trida byla takova zvlastni smes studentu, od hornickych ucnu az po starsi lidi z Uranovych dolu, nejaci prestoupili z gymnasii. Studie jsem zvladal pomerne snadno a dodnes si pamatuji mnoho, co me naucili na pr. prof. Kaspar v cestine (nepamatuji se, ze by byl promovany inzenyr), prof. Petrlik v matematice, ing. Obr v hornictvi, prof. Polak v dejepisu nebo ing. Lukas v geometrii. Studentsky zivot v Pribrami v tech letech byl uzasny.

Maturoval jsem v roce 1955. Prikladam zaverene vysvedceni a take tablo naseho rocniku, ktere ve Vasi historicke sekci chybi.

Ke konci studia jsem  dostal doporuceni od SRD, abych se prihlasil ke studiu na Vysoke skole banske v Ostrave stim, ze kdyz budu prijat, SRD me bude I nadale vyplacet studijni stipendium.

Prijimaci zkousky jsem uspesne slozil a na VSB byl prijat

(Snad slouzi za zminku, ze z nasi tridy odesel na VSB i dalsi muj spoluzak, ing. Eduard Bartos, ktery byl pozdeji reditelem  zavodu Stribro, pak emigroval do Australie, kde byl naposledy banskym inspektorem v Jizni Australii az do roku 1990, kdy zemrel).

Na Vysoke skole banske jsem studoval v letech 1955 az 1960, kdy jsem promoval jako bansky inzenyr. Prikladam kopii meho diplomu.V prubehu studii ovsem doslo k jedne zasadni zmene, a to ze podnikove stipendium bylo prevedeno na Ministersvo skolstvi a to me ho okamzite odebralo. Tim jsem byl znacne handikepovan a nebyt me manzelky (studentska laska z doby  na VPSH), tezko bych byval studie z existencnich duvodu dokoncil.

Po studiu na VSB jsem nastoupil jako bansky inzenyr u sveho puvodniho zamestnavatele, SRD, nyni prejmenovan na Rudne doly Pribram.

Nejprve jako Vyrobni inspector, potom Hlavni inzenyr na dole 25. unora v Bohutine (Stefanikuv dul) a nakonec v letech 1969 – 1970 jako Vyrobne technicky namestek reditele Zakladniho zavodu na Brezovych Horach, obsahujiciho doly Anna, Vojtech, 25. unor, Vrancice , dale upravnu a cast strojirenskeho zavodu.

Reditelem byl Ing. Frantisek Jares, ekonomickym namestkem Karel Skuhrovec a hlavnim geologem Ing. Alois Telupil. Sidlo jsme meli na dole Vojtech a  zamestnavali jsme  asi 1500 lidi. To byla v tehdejsi dobe pomerne vysoka pozice, zejmena pro nestranika. Po strance pracovni a profesionalni se mi zdalo, ze jsem v kratke dobe dosahl vyborneho postaveni a  vysledku, protoze Zakladni zavod tvoril velkou cast celeho podniku. Krome toho jsem absolvoval dva semestry postgradualniho studia na Vysoke skole chemicke v Pardubicich v oboru Vrtne a trhaci prace. Vybusiny me jiz od detstvi fascinovaly a jak se ukaze pozdeji, staly se mym zivotnim udelem.

Jenomze, pak prisel rok 1968 a s nim spojene roky politicke “normalizace”. V te dobe jsme jiz meli dve deti a bylo jasne, ze s mym puvodem jsou moje vyhlidky do budoucna znacne desive.

V roce 1970 jsem emigroval do Australie, s manzelkou, ale bohuzel bez deti. Pozdeji jsem zjistil, ze starsi syn Marek mel “vybran” ucebni obor truhlar.

Zacatky v Australii byly velmi tezke. Bez znalosti reci, systemu, zvyklosti a bez penez!!! Z pomerne zamozne situace jsme spadli az na dno spolecnosti.

Zacinal jsem jako hornik/nadenik na mensich rudnych dolech v nekolika statech ve vnitrozemi Australie. Odebiral jsem geologicke vzorky, asistoval pri dulnim merictvi, ridil tezni vratek, asistoval strelmistrum, zkratka holka pro vsechno (Jack of all trades). A hlavne, ucil a ucil anglictinu. Nebyla to zadna prochazka ruzovym sadem. Az tak asi po dvou letech jsem mohl jakz takz komunikovat na prijatelne urovni v technickych vecech a shanet se po zamestnani na vyssi urovni.

V roce 1973 jsem dostal zamestnani u spolecnosti Imperial Chemical Industries (ICI) v Sydney (dnes znama jako Orica Explosives). Zde mi znacne pomohlo moje postgradualni studium. ICI bylo nejvetsim vyrobcem a zasobitelem prumyslovych vybusin.

Zacinal jsem jako Servisni Inzenyr (Technical Service Engineer) v okoli Sydney, kde bylo mnoho hlubinnych i povrchovych uhelnych dolu. Pozdeji, s pribyvajicimi zkusenostmi, jsem postupoval na Manazera Technickych Sluzeb ve state Novy Jizni Wales (NSW), pak cele vychodni pobrezi Australie a nakonec jako Manazer Technickych Sluzeb pro celou Australii a Jihovychodni  Asii. To byl vrchol. Zde technicke funkce koncily a dal iiz byly pouze funkce rizeni spolecnosti, narodni a nadnarodni.

V teto posledni pozici jsem mel celkovou odpovědnost za technickou službu v Austrálii a Jihovýchodní Asii. To zahrnovalo dlouhodobé plánování, technicky rozvoj a nástupnictví, školení, kontrola rozpočtu, vývoj strategie, vývoj nových produktů atd.

Vetsinou se jednalo se o doporučení pro pouziti prumyslovych vybusin napric plnym spektrem prumyslu, jak v hlubinnych ci povrchovych dolech rudnych i uhelnych, lomech, projektech civilniho inzenyrstvi, většinou ve speciálních aplikacích, jako je například  stabilita svahu, kontrola vibraci a hluku, zlepšovaní důlního výkonu, redukce ředění kovnatosti, tvrzeni kovu, atd.

Rovnez pořádání a vedení výcvikových kurzů pro vedení podniku a strelmistru, přednášky pro profesní organizace, školy, univerzity atd.

Rovnez jsem byl jmenovan “guru” vnitropodnikove a custod vsech technickych  vedomosti pro celou oblast Australie a Jihovychodni Asie. Takovych posic existovalo globalne jenom pet:

  • Australie/Jihovychodni Asie
  • Kanada/USA
  • Jizni Afrika
  • Indie
  • Evropa/Asie

V te dobe nase spolecnost kontrolovala az 70% svetove vyroby a pouzivani prumyslovych vybusin. Neustalou vymenou zkusenosti z  celeho sveta jsme byli prednim zdrojem vsech informaci o vybusinach, pocinaje odstrely nekolika gramu az po tisice tun. Nebylo mnoho, co bychom o prumyslovych vybusinach nevedeli (“What we did not know, was not worth knowing”).

Pripojuji sve Resume/ Curriculum vitae.

V roce 1992 jsem se osamostatnil a zalozil vlastni soukromou konsultacni firmu, JPAK BLASTconsult PTY. Ltd.

Jen pro zajimavost, nektere z projektu: Pruzkum vlivu odstrelu v povrchovem uhenem dole  na podzemní práce. Podmořské demolice pristavniho mola.  Odstrely v horkych horninach.  Navrh na vrtne a trhaci prace pro velké podzemní nadrze na zemni plyn (včetně monitorovani).  Projekt stavebních platforem v Hongkongu. Analýza vrtnych a trhacich  pro vodní elektrárnu.  Psaní učebních modulů vrtacich a trhacich praci pro “Technical College” (asi equivalent nasi SPS). Přednášky na seminářích UNDP. Prednasky na universitach atd.

V roce 2007 – 2009 jsem ukoncil veskerou cinnost a odesel do duchodu.

Ted jezdime kazdy rok tak na 3 mesice do Prahy (ceven – srpen) , odkud podnikame vylety po republice a Evrope, Soucasti  nasi rutiny je kazdorocni navsteva Pribrami, kde jsme byli v roce 1958 oddani na Svate Hore u stribrneho oltare. Tim samozrejme prochazime kolem nasi skoly a ozivujeme si vzpominky.

Jeste snad jedna zajimavost. V prechozim jsem se zminoval, ze memu starsimu synovi bylo urceno se ucit truhlarem. Trvalo nam skoro 6 let, nezli on a jeho mladsi bratr za nami mohli prijet do Australie. Ted oba dva vystudovali medicinu na Sydney University. Bez podplaceni ci vlivnych styku apod. Neco, co mne bylo odepreno pred vic jak pul stoletim.

No ale, nakonec musim rici, ze jsem si jak hornictvi, tak zejmena specializaci v oboru vybusin oblibil a zamiloval. Myslim, ze jsem dosahl vybornych vysledku, coz jeste samozrejme zvysuje moje uspokojeni. A za mnoho vdecim prave  nasi/Vasi skole.

Mozna, ze tento muj pribeh se muze hodit do “Historie” nasi skoly.

S pozdravem Zdar  Buh

Ing. Pavel Kohout

Sydney, Australie

Maturitni vysvedceni-1-male
Maturitni vysvedceni-1-male