Ve dnech 30.5 až 2.6. 2017 se pod taktovkou pana profesora Mgr. Vladimíra Karla a za pomoci profesorů Mgr. Romana Váchy a Mgr. Filipa Trocha konal vodácký kurz třídy 2.V.

V úterý, 30. května jsme se všichni sešli v půl deváté ráno na příbramském nádraží, kde jsme se pozdravili, řekli si úvodní slovo k našemu kurzu a společným povídáním si krátili čekání na zpožděný vlak do Českých Budějovic. Ve vlaku panovala dobrá nálada již od začátku. Bavili jsme se o zkušenostech se sjížděním Vltavy a jiných řek, o tématech s vodou spojených a také o zkouškovém období, které nás po kurzu čeká, ale nepředbíhejme…Vlak nás dovezl až do Vyššího Brodu, kde jsme přebrali lodě a další potřebný materiál zapůjčený společností, jež nám obstarala i kempy, kde byla možnost postavit stany.

Hned první metry Vltavy nám ukázaly, kdo na tom jak se splavováním řeky je a že to nebude lehká záležitost. Po seznámení se s řekou řešily všechny posádky jedinou otázku: „Co budeme dělat na tom prvním jezu…?“ Nad jezem všechny posádky zastavily a pan profesor Karel nám vysvětloval, jaký ten jez je, jak ho máme jet, co máme dělat a hlavně, co nedělat. Naši instruktoři, profesoři Vácha a Troch, nám ukázali, jak se má jez sjet. Nikomu se ale nechtělo jet první a tak se vydala posádka ve složení Dandová, Spilka do neznáma. Zřejmě nejzkušenější posádka měla za úkol předvést, jak lze jez projet, avšak asi metr pod jezem se takzvaně „udělala“ – jako jediná na tomto jezu…

Jak cesta pokračovala, vyklopivší posádky přibývaly a tak se tradice s předáváním vodníka (dřevěná postavička pro poslední posádku, která se vyklopila do vody) dostala do většiny lodí. První den jsme zakončili příjezdem do Rožmberka nad Vltavou a ubytováním se v kempu. Hned první noc nás nachytalo počasí, když kolem půlnoci začala průtrž mračen. Většinu stanů to vytopilo a tak jsme byli nuceni přespat v pergole místního občerstvení. Ráno nás pan Karel vzal na prohlídku místního hradu Rožmberk. Prohlídka trvala asi hodinu a z úst průvodkyně jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o hradu a také o historii rodu Rožmberků. Po absolvování prohlídky jsme se nalodili, vyzkoušeli si jízdu v proudu, přejíždění řeky proti proudu a připravili se tak na další nástrahy řeky.

I nadále putoval vodník mezi posádkami a kolem páté hodiny všichni dorazili do Českého Krumlova. Zde opět proběhlo stavění stanů, večerní porada a poté se většina lidí vydala na prohlídku města. Ráno jsme se za stálé dobré nálady a krásného počasí vydali na nejkrásnější úsek Vltavy – průjezd Krumlovem. Tuto již tak krásnou scenérii nám zpříjemnil vtipným, avšak obsáhlým výkladem pan profesor Troch, který nás vzal do zámecké zahrady, k otáčivému hledišti a také nás provedl historickou částí Českého Krumlova. Po cestě z Krumlova do Zlaté Koruny jsme si zahráli hru, při které jsme spojili všechny lodě a postupně mezi nimi přebíhali, abychom si nakonec prohodili posádky a „háčci“ si vyzkoušeli práci kormidelníka a naopak. Zkušenost to byla pro mnohé a nakonec byli všichni rádi za své bývalé pracoviště a kolegu v lodi. Ve Zlaté Koruně jsme si udělali pravý, nefalšovaný táborák, u kterého jsme se večer všichni sešli a popovídali jsme si jak mezi sebou, tak i s profesory, kteří přidali mnoho zajímavých příhod a zážitků.

Poslední den nás čekalo asi dvacek kilometrů do cílové stanice, kterou byl Boršov nad Vltavou. Počasí se stále drželo a stejně tak i dobrá nálada. Poslední kilometry nám pan Karel zpříjemnil prohlídkou zříceniny zvané Dívčí kámen, ke kterému se váže nejedna zajímavá pověst. Po návratu z výletu si vzal slovo opět pan profesor Karel a na krásném a klidném místě jsme provedli závěrečné shrnutí kurzu. Po tomto shrnutí jsme nasedli do lodí a vydali se na poslední část naší cesty. Přenesli jsme nesjízdný jez, upádlovali asi kilometr a byl tu konec našeho kurzu. Ačkoli nás to všechny bavilo, byli jsme rádi, že už to máme za sebou. Přeci jen jsme urazili úctyhodnou vzdálenost, a i přesto, že bylo hodně vody a tekla rychle, pádlování bylo až až. Po odevzdání zapůjčeného vybavení jsme se vydali na autobus, který nás dovezl do Českých Budějovic, odkud jsme jeli opět vlakem domů, do Příbrami. Cesta zpět, nebyla již tak energická, jako když jsme jeli v úterý – pochopitelně. Po příjezdu do Příbrami jsme se rozloučili a vydali se každý svou cestou domů.

Tímto bych chtěl za celou třídu 2.V poděkovat profesoru Mgr. Vladimíru Karlovi za skvěle zorganizovaný vodácký kurz a také nesmíme a hlavně nechceme zapomenout na posádku instruktorů. Tu tvořil profesor Mgr. Roman Vácha jako háček a kormidelník Mgr. Filip Troch.  Ještě jednou děkujeme a jdeme se připravovat na již zmíněné zkouškové období. Takže vodáci, Ahóóój!

Spilka Jiří 2.V