Vyšehrad učaroval nejen Přemyslu Oráčovi
Poslední předprázdninový čtvrtek strávili studenti 1. ročníku tříd 1. SP a 1. EP prohlídkou národní kulturní památky Vyšehrad. Svou náruč otevřela pomyslná Libuše skupince 22 nadšenců za příjemného sluncem zalitého dne. Cesta na mohutné národní hradiště probíhala velmi pozvolna a pohodlně, neboť se České dráhy blýskly komfortním vlakovým spojením rychlíku z Českých Budějovic a Regiojetu Beroun – Praha, Smíchovské nádraží. Velmi disciplinovaní studenti přispěli k poklidné pohodové procházce, jež směřovala přímo přes železniční most k hradbám slavného Vyšehradu. Skaliska zvládali studenti bravurně a všech 87 kaskádovitých tarasů nebylo žádnou překážkou, nýbrž otázkou prestiže chlapské fyzičky. První zastavení můžeme nazvat přímo rytířsky, neboť se studenti mohli obdivovat soše sv. Václav na koni od J. J. Bendla, která původně zdobila Koňský trh, dnešní Václavské náměstí. Odtud směřovali k rotundě sv. Martina a na vyšehradské hradby, kde z různých vyhlídek okem objímali téměř celou Prahu. Neopomněli ani místo bájného Šemíkova skoku či Libušinu lázeň. Staré pověsti české provázely studenty i při pohledu na zelený palouk zdobený sousošími z české historie, právě tady nechyběl Přemysl Oráč s Libuší či sousoší Ctirada a Šárky, původně zdobily Palackého most. Pravda, mnohým chlapcům více učaroval pohled na skupinky pražských studentek, jež si na paloučku se svými učitelkami dopřávaly letní piknik.
Poslední zastávka byla věnována krátké prohlídce místa odpočinku českých slavných osobností. Slavín a přilehlý hřbitov je národní kulturní památkou a posvátným místem pro mnohé osobnosti české kultury, sportu a společenského dění vůbec. Pohledem na monumentální gotickou stavbu kapituly Petra a Pavla se hoši rozloučili s místem dýchajícím pokorou a údivem. Ještě několik snímků a hurá vstříc konzumní realitě. Náruč Libušina byla vystřídána „skvostem“ dnešní doby, tedy Mc Donaldem s jeho lákavými produkty. Inu, stále platí, že láska prochází žaludkem! To samozřejmě věděla i Libuše, proto jistě s noblesou sobě vlastní studentům odpouští a tiše doufá, že v duši hochů uvízla alespoň jako malá stopa vzpomínky a jednou se třeba kluci vrátí, vrátí, vrátí……

P. S.: Studentům patří velká pochvala za vzorné, zodpovědné chování
za povedenou výpravu Kazi (Ing. Jindřichová) a Teta (Mgr. Čápová)