Když jsem měl v září začít vyučovat a jako třídní učitel vést první ročník Vyšší odborné školy na Střední průmyslové škole v Příbrami, nebyl jsem si jistý, co může člověka v dnešní době vést k tomuto stupni studia.

Obor: Řízení sportovních a tělovýchovných činností a organizací mi sice dával malou naději, protože sám jsem tělocvikář a co si budeme povídat, být sportovní hvězdou, nebo managerem, který něco řídí a vydělává spoustu peněz, je asi snem většiny populace.

Začali jsme se tedy společně oťukávat a zjišťovat, kde jsou naše společné hranice. Já jsem byl mile překvapen, když jsem zjistil, kolik se toho mohou studenti naučit a občas je to i baví. Studenti byli z podobného důvodu zřejmě nemile překvapeni, když zjistili kolik slov může učitel říct během jedné hodiny a že stejný počet slov chce zopakovat při zkoušce. Další krutou realitou bylo, že už konečně vyrostli z dětských kalhotek a museli se o sebe začít starat sami, sejně jako o svoje povinnosti. Nikdo asi nechápal, kam se poděly věty: „Na zítra se připravte na toto, do konce týdne je potřeba udělat toto.“ a jim podobné. Prostě ne, tady jste každý za sebe a svoje povinnosti si hlídejte sami.

Čas plynul, postupně nás opouštěli spolužáci, kteří zřejmě přišli z jiného důvodu, než studovat a před mýma očima se vytvořila naprosto kompaktní skupina lidí, se kterými se dá diskutovat o jakýchkoliv tématech v jejich oboru i mimo něj. Stejně jako dokážou provozovat a i trénovat velké množství známějších i méně známých sportů. Stali se z nich prostě samostatně myslící lidé, se kterými je zábava a kteří se o sebe dokážou postarat v mnoha pro ně nových situacích, což nám jen potvrdili na letním kurzu, při kterém jsme sjížděli řeku Vltavu.

Budu tedy jen doufat, že podobný trend bude pokračovat i další roky a stejně si užijeme třeba lyžařský kurz, nebo výuku golfu, která nás příští rok čeká. Už teď vím, že pro mě nebude jednoduché se s Vámi za dva roky rozloučit, potřást Vám rukou a předat příslušný diplom s vaším jménem a titulem, stejně jako pro Vás zřejmě nebude nejjednodušší se na absolutorium připravit, ale společně to určitě zvládneme. Jsem hrdý, že už nemusím říkat oni, ale můžu používat my, takže Vám chci říct: „DĚKUJI“, za to jak jsme společný start zvládli a ostatním: „Myslíte, že to není pravda? Nevíte co po maturitě a nejste líní sportovat a něco se dozvědět? Tak to přijďte zkusit a uvidíme, jak se nám vyrovnáte.“

Fíla