Jako každý rok i letos, otevřel sportovní soutěže přespolní běh. Ke konci září se sjelo sedm středních škol příbramského okresu do Jinec.
Když se řekne běh v Jincích, téměř okamžitě se všem vybaví ten dlouhý prudký kopec, který je potřeba zdolat. Dokážu s přehledem říct, že je to jedno z nejtěžších okresních kol široko daleko. Ten pohled, když doběhnete pod kopec a podíváte se nahoru, vám dost možno sváže tkaničky u bot. To se ale jistojistě nestalo našemu průmyslováckému týmu, který ze všech sil bojoval a v součtu pořadí dokázal porazit hvězdně nabité družstvo Gymnázia Příbram, čítající nejlepší běžce v republice. První místo znamenalo jediné, jedeme bojovat do Mladé Boleslavi na krajské kolo.
11.10. se koná výše zmíněný „kraj“. Když přijíždíme ke startu, který má být v údolí říčky Klenice, naše oči se zaměří na prudké kopce všude okolo. S trochou zděšení očekáváme vybíhání až na samotné vrcholy, což se nakonec nepotvrdí: běží se pouze po okruhu dole v údolí s kraťoulinkým kopcem těsně před cílem. Ten kopec je opravdu krátký, ale zato dost prudký a hlavně tempo při každém z jeho pěti průběhů prudce vzrostlo. V tomto závodě jsme zažili přepálené starty, těžké souboje na velmi ostré zatáčce před cílem, ale i řezání větví technickými službami přímo na trase, což nejednoho zaskočilo. Při doběhu je každý rád, že to má za sebou, s výhledem, že nás nic dalšího nečeká. My jsme opravdu podali chvályhodný výkon, který stačil „pouze“ na druhé místo za suverénními obhájci celkového prvenství z minulého roku z Mladé Boleslavi. To ale nestačilo na postup na republikové finále, kam jede jen vítěz.
Jenže jednoho dne se po škole roznesla zpráva, že se nám to nakonec podařilo, že tam pojedeme. A tak znovu stojíme ráno před akvaparkem a čekáme na autobus, který nás odveze na místo startu. Po vyčerpávající cestě nás přivítá Vysočina a Žďár nad Sázavou s typickým podzimním počasím, jen ten déšť tomu chyběl. Při prohlídce trasy se naplnily naše dřívější obavy, opravdu se běží až na ten kopec a ano, opravdu to poběžíme pětkrát. Ještě před startem si všímáme těch vynikajících závodníků, proti kterým máme soupeřit, čítá to samého mistra republiky, Evropy a všeho možného v biatlonu, triatlonu, doplňující výborné běžkaře, atlety a orienťáky. Těsně před závodem se prudce změní počasí, vysvitne slunce a dost se oteplí. Jakoby nám to chtělo ulehčit naši následující námahu. Při závodě bojujeme, každý výběh kopce nám však ubírá dost sil. Alespoň část nám jich dodá bouřlivé povzbuzování diváků, učitelů a běžců, kteří to již mají za sebou. Ten nejlepší pocit je ten, když místo do dalšího kopce odbočíte do cílové rovinky. V cíli, mimo naprostého vyčerpání, námi probíhají myšlenky o tom, že tohle byl poslední závod, vrchol, nic dalšího nás nečeká. S úsměvem na tváři dále čekáme na vyhlášení s vědomím, že jsem skončili na 12.místě.
Dvanácté místo by normálně stálo jen za krátkou zmínku někde mimo pozornost. Jenže tohle dokončuje příběh začínající v minulých kolech. Ve velmi silné konkurenci jsme se umístili jako 12. nejlepší družstvo z celé České republiky…
Matěj Černý 4.PA
