Poslední celý týden před Vánocemi, je již několik let spjat se zimním kurzem vošky. I tento rok se na Černou horu vypravili studenti prvního ročníku společně s instruktory z řad kantorů. Předpověď počasí neslibovala příznivé vyhlídky, ale i přesto jsme se vydali na horu vysokou 1299m. n. m.

Volba destinace se ukázala jako vynikající, jelikož jediný sníh, který jsme po cestě potkali, byl právě na Černé hoře. Po ubytování a kuřízku se salátem jsme se vydali otestovat nové běžkařské vybavení, kterým škola disponuje. Někteří studenti se ukázali jako velmi zdatní, jiné pokořila jejich nedostatečná fyzická připravenost, jiné klacíky přivázané na nohou a jiné malá psychická odolnost. Všichni však dostali šanci se zdokonalit v klouzání a píchání.

Úterní den byl ve znamení sjíždění na lyžích a snowboardu. Velice rádi jsme využili nového způsobu přepravy směrem vzhůru a to nejnovější šesti-sedačkové vyhřívané lanovky. Výcvik se obešel bez úrazů a problémů. Nikoho, na rozdíl od minulého roku, nesrazil zahraniční turista neovládající svoje lyže, tak už jsme se mohli těšit na dobrou večeři, rozšíření znalostí při večerní přednášce a prohlubování mezilidských vztahů při tónech kytary.

Středečním cílem bylo dopravit se pomocí náčiní běžkařského k boudě Kolínské. Díky mlze, která by se dala krájet, ukrutné rychlosti díky které nám tál sníh pod skluznicemi a „nedokonalému“ značení naší trasy, jsme občerstvovací stanice dosáhli až po menší nábližce, při které jsme málem měli možnost navštívit město Trutnov. Vše ale dobře dopadlo, takže nám odměnou za snažení byly lívanečky s borůvkami a jiné pochutiny. Na konci výpravy se zdatnější část studentů ještě vydala pilovat své skatové a klasické běžkařské dovednosti, což musím říci, že se u většiny velice zdařilo. Toto prokázali minimálně při stoupání jedné třetiny sjezdovky. Největším „koulařem“ celého výletu byl vyhlášen Václav Kofroň, který se nevzdal poté, co po 500m od startu utrhl vázání své běžky (pozn. redakce: půjčené jinde, než ve škole) a celou trasu odjel na jedné běžce – ano odjel, nešel.

Čtvrteční ráno lehce poznamenal jarní deštíček, který otestoval kvalitu našich bund a kalhot. Občas jsme měli pocit, že vhodnější vybavení by byly vodní lyže a neopren, ale ani tato skutečnost nás neodradila v pokračování výcviku. Večer jsme pak zakončili společným tradičním pobavením, při kterém nám studenti ukázali, že jsou schopni adaptovat se na horské podmínky a vysloužili si tak přijetí do cechu lyžařsko-sněžného.

Celý kurz se nesl v duchu dobré nálady a u většiny zúčastněných snad i v duchu překonání a posunutí svých psychických a fyzických limitů. Dva studenti využili možnost získat osvědčení instruktor snowboardingu, nebo lyžování za zvýhodněnou cenu. Jejich snaha a nadšení vedly k tomu, že z kurzu odjížděli jako vyškolení instruktoři, kteří se mohou touto profesí živit.

Děkujeme tak studentům a instruktorům za bezproblémový a veselý průběh kurzu, doufáme, že jim kurz pomohl zlepšit své dovednosti, získat nové zkušenosti a hlavně najít nové přátele a navázat nové vztahy. Snad jim všechno toto pomůže při blížícím se prvním zápočtovém a zkouškovém období a budeme se moci s většinou z nich setkat i v druhém semestru jejich studia.

 Fíla

FOTO:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.545218125658266.1073741860.222591597920922&type=3