Úryvek z evangelia podle Sv. Prokopa a Sv. Barbory:

            Tak stalo se, že roku páně dvoutisícého-čtrnáctého, měsíce říjnového a dne třináctého, vydal se poloslavnostní průvod cestou každodenně známou, však pro většinu účastníků tentokráte poprvé jatou jako pouť hornickou.

            Ze své nory, studny vědomostí, kde každý den, učí se do života věcem novým, vydal se shluk slavnostně oděných hornických potomků na svou pouť za účelem objevení nory nadlišácké. Za zpěvu písní hornictvo oslavujících byl průvod tvořen kantory a mistry svého umění, které doprovázeli jejich fuksové a fuksie, též zvaní lišky a liškové.

            Po několika nezdárných návštěvách oblíbených, ale nesprávných nor podařilo se najít noru nadlišákovu a toho podařilo se vylákati za zvuku písní omamných a něj oslavujících. Na znamení přátelství mezi nadlišákem a jeho následovníky sílila se celá společnost moky sebou nesenými a v noře poskytovanými.

            Další putování celého společenstva vedlo ku soše Sv. Václava, patrona zemí českých, kdy byla umístěna ozdoba na znak díků za dobré strážení nad společností hornickou. Dalšími zastávkami na dlouhé cestě pak byla všechna známá i neznámá hornická místa. Nejvýznamnějším jistě pak místo tragédie v našem městě největší, kde byla uctěna památka horníků, jenž při své práci záhy zaplatili daň nejvyšší, léta páně 1892.

            Celý průvod vedený nadlišákem pak nalezl své útočistě v hornické noře na Marii, kde následovalo slavnostní zahájení veselící se části večera, posvátné svěcení tupláku a oslavy vypátrání nadlišáka. Tablice lišácké se děly utkat v prubách jejich odbornost a zručnost prověřujících. Stalo se tak, že po nevídaných výkonech v oblasti sílící, inteligenční, hmatové a motorické a zmanipulovaném, ale správném rozhodnutí osob patřičně způsobilých mohla se z vítězství radovat tablice strojařská.

            Zbytek večera, stejně jako všechny předešlé části, doprovázely precizně naučené karmíny, chování veselé a mravné a zábava duchaplná a inteligentní tak, jak se na hornickou společnost patří.

            My Prokop a Barbora, patroni veškerého hornictva, jsme tedy rádi, že se podařilo stvořit, vychovat a uchovat další generaci následovníků hornického cechu, která se bude dále hrdě hlásit ke svému oboru a náležitě ho reprezentovat.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Více o lišáckém večeru a skoku přes kůži