Ve čtvrtek 19. 12. 2012 jsme se my, studenti Střední průmyslové školy a Vyšší odborné školy Příbrami, zúčastnili promítání filmu Colette v příbramském kině. Film je motivován stejnojmennou knihou Arnošta Lustiga.
Ze začátku mi stejně jako ostatním přišlo divné, chodit na film s tematikou koncentračních táborů těsně před Vánoci. Ale když jsme z kina odcházeli, pocity většiny lidí se od těch prvotních lišily.
Film mě na první pohled upoutal díky hereckému obsazení. Ovšem děj mi tak trošku otevřel oči. Každý ví, jak byly koncentrační tábory kruté. Ale příběh někoho, kdo to všechno zažil, nám ukázal, že nevíme nic. Bylo to ve skutečnosti ještě horší, než jsme si všichni představovali. Před tím, než začal film, pro mě bylo udivení, že se skoro nikomu nepodařilo z koncentračního tábora utéct. Na konci filmu byla otázka spíš: „Jak je možné, že vůbec někdo utekl?“
Víme, že války jsou kruté a umírají otcové mnoha dětí a manželé mnoha žen. Ale koncentrační tábory zabíjejí nejen ty muže. Bohužel celé rodiny. Nejen muže, ale i ženy a zcela nevinné děti. Jejich babičky a dědečky a to přímo před jejich očima.
Když film probíhal, několikrát jsem si přál, abych mohl zasáhnout a ty životy zachránit. Nechápu a nikdy nepochopím, kde někdo sebere takovou sílu, aby tohle všechno napáchal.

                                                                                              Jan Matyáš 2. PA